Co vlastně znamená NOVÝ TYP SENÁTORA?

Začnu od začátku. Osobně.

V roce 2006 za mnou přišel primátor Děčína, jestli nechci být na jeho komunální kandidátce, jen jako podpora zezadu. Chtěl jsem ho podpořit, tak jsem souhlasil. A stal se skokanem voleb. Z jednoho jediného důvodůu – voliči chtěli někoho, kdo pracuje nad rámec svých povinností pro ostatní, a nedělá to pro zisk, ani finanční, ani politický. Skončil jsem na třetím místě a nastoupil jsem rovnou do rady města, což byla samozřejmě chyba. Neměl jsem sílu to tenkrát odmítnout, ale aspoň jsem viděl, jak bych to jednou třeba nechtěl dělat.

Rozhovor z roku 2010 pro radio Vlatava

V roce 2018 jsem sledoval finále prezidentských voleb. Byla to zvláštní situace – volit někoho, o kom nejste přesvědčený, jen proto, že nechcete, aby vyhrál ten druhý, který se tam nakonec těsně dostane a nádavkem se vám vysměje do tváře se slovy SHUT UP!

V tu chvíli jsem se rozhodl.

Nešlo přitom o pomstu, zahájení boje PROTI někomu. Naopak. Došlo mi, že ten diskurs je třeba otočit. Přestal jsem proto psát otevřené dopisy Andreji Babišovi. Na demonstracích, přestože se to ode mne čekalo, jsem přestal jakkoli komentovat ten marasmus. Spíše jsem začal mluvit o začarovaném kruhu, z kterého vede jediná cesta ven: soustředit se na sebe a na své nejbližší okolí, v duchu Sókratova “Kdo chce pohnout světem, ať hne nejdříve sám sebou.”

Zašel jsem za tehdejším primátorem Miroslavem Adámkem a přihlásil se do služby. Věděl jsem, že riskuji třeba i místo v divadle, ale tady šlo přece o víc.

Po volbách přišlo zklamání. Prohráli jsme o dvě desetiny procenta. Nastal pat, hra nervů, ostřelování z hluboce zakopaných příkopů. Postavil jsem se proti panu Valentovi. Mohu prozradit, že jsem byl po těch čtrnácti velmi náročných dnech kousíček od toho to zabalit a STAN opustit v podstatě dřív, než jsem do něj vkročil.

Titulka o vyjednáváních o magistrátní koalici

Pak jsme si ale podali ruku s Petrem Gazdíkem. Vím, že tuhle část znáte, ale připomněl jsem ji z jednoho důvodu – když nějaký vztah není samozřejmý, když si ho vybojujete, je potom o to pevnější. Přesně v duchu knihy Tomáše Halíka “Co je bez chvění, není pevné”. Což je zásadní moment i pro poslední část mého příběhu.

Nejenže jsem totiž odmítal kandidaturu do Senátu od jiných stran, já ji dokonce nejprve odmítl i STANU. Vysvětlím proč. Senát jsem bral jako takovou radu moudrých, což je kategorie do které já rozhodně nepatřím. Řada lidí mně také říkala, že je to paráda, protože děláš jen šest dní v měsíci, což mně jako lákadlo zrovna nezní, rád dělám věci naplno a hlavně: rád dělám věci, které mají smysl. Aby to neznělo pyšně – být pojistkou má samozřejmě obrovský smysl, zvlášť v dnešní době, ale tohle zadání prostě není pro mne, říkal jsem si. Já jsem člověk z terénu. V akci.

Pak jsem ale narazil na slova pana profesora Klokočky, signatáře Charty 77, který byl u vzniku Senátu: „Pokud horní komora nehledá jinou míru legitimity než pouze to, že musí čemusi zabránit, pokud není v jakési fázi napojena na regiony a nevyjadřuje jejich zájmy, není do budoucna zajištěna existence této komory.“

To mne zaujalo, pootevřelo dvířka.

A tak jsem se vydal do regionu, osobně jsem se setkal s více jak dvaceti starostkami a starosty a ptal se na jejich starosti. A fascinovaly mě dvě věci:

  1. Konkrétnost, s jakou přistupují ke své agendě.
  2. Ten pocit, jak jsou v tom vlastně sami a jak si už dlouho ve skutečnosti myslí, že jim žádný senátor nikdy nepomůže.

A právě tehdy se zrodila myšlenka nového typu senátora, která vlastně přímo vychází z toho, co dělám 10 let v divadle, a která vlastně rekapituluje ten příběh, který vám tu vyprávím:

  • senátora, který pracuje nad rámec svých povinností pro ostatní, a nedělá to pro zisk
  • senátora, který nemá kancelář na náměstí, ale na kolečkách a jezdí po obvodu, zkrátka senátor, který je v terénu a připraven pomoci
  • senátora, který nesedí v první řadě mezi VIP v parádním obleku a na úvod akce řekne pár hřejivých slov, on tu akci dal totiž spolu s ostatními dohromady
  • senátora, který chce vystoupit z kruhu, je pozitivní – stmeluje, motivuje, propojuje – muž dialogu
  • senátora, který tu není jen proto, aby něčemu zabraňoval, ale aby něco tvořil, a to v tomto regionu

Pevně věřím, že právě tohle může zvednout i voličskou účast do Senátu, protože ta stávají stávající čísla jsou samozřejmě tristní. Ano, jde o to zajišťovat stabilitu systému, ale tak jak to dělá hnutí STAN – zdola, z odstupu, z regionu.

A co víc! Pro mne je právě Senát i cesta i k novému stylu politiky.

Sókratés řekl: „Tajemstvím změny je soustředit veškerou svou energii NE na boj se starým, ale na budování nového.“

(zleva) Marek Hilšer, Já, Vít Rakušan, David Smoljak

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: