BRANKY, BODY, KULTURA

Všimli jste si? V době “covidové” se nikde nehraje žádný fotbal a Branky, body, vteřiny stále běží. Jako o závod. Nehraje se ani divadlo. A… ticho po pěšině. Události v kultuře jsou fuč.

Další absurdita: V hobbymarketech davy lidí shání petúnie ve slevě a v zavřených knihkupectvích ke knize nikdo nepřičichne.

Ministr kultury se snaží. Zaplaťpánbůh za to. Pořád je to nezvyk. Mluví o kultuře jako “součásti našeho života”. O reprezentaci v zahraničí. O aktivitě umělců, o streamech záznamů, které – obávám se – hledají život na hřbitově.

Literatuře dá pan ministr 20 milionů. Podle Svazu českých knihkupců a nakladatelů přitom knižní trh ztratí 2,5 miliardy. Podle ministra jde jen o první kolo… Než se proto jednotlivé kulturní subjekty (soukromé, nezávislé, zřizované a nevím jaké ještě) pustí znovu do ringu a rozhádají mezi sebou o drobky na stole, využijme přestávku ke krátkému zamyšlení nad otázkou, k čemu nám ta kultura vlastně je.

Aktuálně se vcelku logicky nemluví o “krásnu”, národu či transcendenci. Jde se na to konkrétně:

1.) Úvahou nad tím, co lidé dělají doma v rámci nouzového stavu – sledují filmy, čtou knihy, sledují přímé přenosy České filharmonie, či záznamy Metropolitní opery. To přece dokazuje, jak přirozenou součástí našeho života umění je, ba co víc, podprahově se možná naznačuje, že v časech krize se uchylujeme k “umění v nás”.
2.) Vytáhnou se magické “kulturní a kreativní průmysly” a s nimi spojené číslo: kulturní řemesla přece vytvářejí 2,6% evropského HDP, což je víc, než automobilový průmysl!
3. Trumf na závěr – multiplikační efekt. Kdo jde do divadla, zajde zároveň ke kadeřníkovi, na večeři, pak na dvojku Ryzlinku. Jedna koruna vložená do kultury, přinese na daních tři, říká se. Podpora kultury je investice – ej, to se vyplatí.

Píšu to lehce ironicky, promiňte mi to. Sám totiž všechny tyhle argumenty používám. A už jsem z nich unaven. Rezonují vůbec? Nejsou to jen krásná slůvka, která odkývneme, ale ve skutečnosti lajkujeme slova pana prezidenta (a dalších) o umělcích, kteří přece žijí na úkor společnosti, co si mají co vyskakovat? “Shut up!”

Ale nevzdávám to. Víte proč? Protože tu odpověď máme před sebou. Na podnose.

Tyhle dny přece ukázaly dvě věci: solidaritu a invenci. Nosíme roušku, abychom neohrozili rizikové skupiny. A jsme schopni za noc udělat respirátor ze šnorchlu nebo vytisknout úplně nový na 3D tiskárně. Michal Dočekal nedávno v LN řekl, že v Německu vyrábějí dobrá auta, protože mají dobrou kulturu. Já se k provokativnosti jeho výroku připojuji a říkám, že nebýt kultury, nebyla by ani současná solidarita, ani invence – chcete-li inovace.

Ano, nejde to měřit. Jako branky, body, či vteřiny. Nejde to dokázat. Tak to ale s těmi nejdůležitějšími věcmi bývá, ne? Petr Mára to ve svém podcastu řekl přesně: “Po této krizi budeme mít jen dvě možnosti – buď být levní, nebo kvalitní. To mezitím zmizí.”

Manuál pro kulturu se zdá být jasný:

1. Vědět, k čemu nám kultura je, opravdu si to myslet a jednat podle toho.
2. Rozhodnout se, jestli dáme přednost levným petuniím, či kvalitě.
3. Vytvořit konečně MODERNÍ systém! Přestat se v tom donekonečna plácat. Stát/kraj/město si objednává službu. Tečka.
4. Teprve pak řešit peníze.

Zkrátka: Využijme těchto dní k přechodu do útoku. Přestaňme hrát pořád “na plichtu”. Tenhle zápas musíme vyhrát.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d blogerům se to líbí: